Víš, proč ptáci ráno zpívají?
Protože si zpěvem označují své teritorium. Dávají tím ostatním ptákům najevo, že jsou pánem daného území a platí zde jejich pravidla. Používají HLAS, aby všichni SLYŠELI, kde jsou jejich HRANICE.
U spousty žen, a kdysi i samu sebe nevyjímaje, vidím, že zůstávají zaseknuté v nefunkčních vztazích, ať už osobních nebo pracovních, jen proto, že z různých důvodů nedokážou říct “Ne”, “Dost”, “Potřebuju to jinak”, apod.
Nedokážou si VYKOMUNIKOVAT své hranice, přizpůsobují se, mlčí a polykají slova. Potlačují své pocity a nedovolí si vyjádřit nesouhlas. Hněvají se na druhé a mnohdy zažívají pocity křivdy. Jsou naštvané i na sebe, že to zase nezvládly, ustoupily nebo naopak řekly něco, čeho teď litují.
Vše nevyjádřené se jim pomalu ukládá v těle a doslova kvasí a škrtí tok energie. A ty ženy se pak diví, že jsou unavené a chybí jim chuť do života. Vyhýbají se konfliktům nebo i drobné výměně názorů, protože na to nemají sílu. Jsou v sevření zatím neurčitého strachu.
- KDYŽ SE NEVYSLOVÍME, když se naše slova zadrhnou v krku a my je polkneme, je to jako bychom polykaly jed. A to může vést i ke zdravotním potížím.
- KDYŽ SE NEVYSLOVÍME, ztrácíme schopnost zvládat situace ve svém životě ve svůj prospěch a odevzdáváme sílu a moc nad sebou těm, před kterými ustupujeme.
- KDYŽ SE NEVYSLOVÍME, vytváříme v sobě destruktivní energii, která nás oslabuje.
Pokud nám někdo nežádoucí vstoupí do našeho prostoru, ať už fyzického nebo energetického, máme na výběr 2 možnosti. Buď to budeme tiše tolerovat a svou nespokojenost potlačovat, nebo použijeme svůj hlas, vložíme do něj sílu svého záměru – dát jasně najevo svou hranici a “VYZPÍVÁME” si své teritorium, aby ten druhý věděl, že si dovolil více než je nám příjemné.
To vše ve správný okamžik a s ohleduplností k sobě i k druhému.
