Jak instinkt přežití ovlivňuje náš život

Ať už se dnes individualizmus prosazuje sebevíce, jsme původem lidé skupinoví. Našim bezpečným domovem byla tlupa. Abychom v tlupě přežili, museli jsme se naučit přizpůsobit se potřebám celé tlupy. Vyhovovat. Jinak by nás tlupa vyloučila a nás by venku sežral šavlozubý tygr.

V našich genech koluje pradávný instinkt přežití, to je ta nejzákladnější potřeba evoluce – přežít, aby přežil náš druh.

Jako bezbranné miminko jsme plně závislí na péči naší tlupy – rodiny. Hlavně matky. Právě naše matka je Tou, která naplňuje naše potřeby – ať už hmotné jako jídlo, teplo, sucho, tak duševní – láska, přijetí, bezpečí. Bez těchto uspokojených potřeb by dítě časem dokonce mohlo zemřít (jsou na to i výzkumy). Naše přežití je závislé na lásce a péči naší matky, naší tlupy.

Jenže – láska má mnoho podob. A my se tu svou podobu lásku učíme ve své tlupě. A to zrovna nemusí být forma lásky, jakou opěvují básnici nebo muzikanti. A co se taky naučíme je, si lásku zasloužit. Potřebujeme ji, abychom přežili – nezapomeňte.

Matka s otcem nám předávají takovou podobu lásky a vzájemných vztahů, jak se to naučili od svých rodičů. To od svých rodičů získáváme první vnímání sebe sama, naší osobnosti. Tím, jak se naše osobnost vyvíjí, testujeme jejich hranice, ochutnáváme jejich přízeň. Zjišťujeme, co se jim líbí a co ne. A máme první zkušenosti s projevováním sebe sama. A vznikají první vnitřní konflikty.

Náš instinkt nám velí A, ale rodiče velí B. Co si vyberu? Pokud žiju v prostředí, kde se necítím příliš v bezpečí a necítím lásku ze strany svých rodičů tak, jak potřebuji (o tom je celá série knih Garyho Chapmana – 5 jazyků lásky), půjdu automaticky cestou B s očekáváním, že rodiče budou spokojeni a já získám lásku. A tak se naučím přizpůsobovat se své tlupě a potlačovat své vlastní pocity a potřeby.

Pokud se rozhodnu pro svou cestu, hrozí, že zažiju nesouhlas rodičů v různých formách. Každopádně výsledkem bude pocit viny, že ubližuji svým chováním rodičům a tím pádem je přece nemám ráda – ale já je přece mám ráda, jen si chci dělat věci po svém… A tak se stydím a zlobím sama na sebe, protože … mám být přece hodná a poslušná holčička…

Většina z nás byla vychovávaná na podkladu viny a trestu. Pocity hanby, studu a ponížení nám jsou blízké. Naše hodnota se stala závislá na tom, jak nás vnímají druzí.

Dlouhodobě zažívaný rozpor mezi tím, co cítím a co potřebuji a co po mě chce moje tlupa, vede k pocitům méněcennosti, sebedestrukci, zlosti na sebe a nízké sebeúctě.

A protože vnější svět je zrcadlovým odrazem našeho vnitřního světa, to, jak se k nám chovají lidé v našem okolí – nám ukazuje, jaký vztah máme sami k sobě. Když cítím, že mě lidé nerespektují, neberou vážně (a upřímně, každý z nás touží po tom, aby ho druzí respektovali, protože je to opět způsob, jak být přijat v tlupě a přežít – ach ty instinkty), je to hlavně proto, že si nejsem já sama sebou jistá a nerespektuji sama sebe. Má vnitřní nejistota se odráží na nedůvěře v mé návrhy, v názory v mém okolí.

Prostě platí – jak moc si vážíš sama sebe, tak moc si tě váží druzí. Nebo – milovat dokážeš jen tolik, nakolik miluješ sama sebe.

A teď diskutujme.
Úryvek z knihy Ta, která si rozumí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Empatie pro mě znamená schopnost naladit se na pocity druhého člověka a mluvit o nich jeho vlastním jazykem. Je to umění cítit, co prožívá a zároveň si být stále vědom toho, že to nejsou mé pocity, ale jeho.

ČTYŘI KVALITY EMPATIE

  1. Ochota vnímat situaci z jiného úhlu pohledu – podívat se na ni očima druhého člověka a vidět ji jako pravdivou pro něj, i když já sama ji vnímám odlišně.
  2. Schopnost vnímat situaci bez analýz, hodnocení a soudů, které vytváří má mysl – zůstat objektivní.
  3. Ochota vcítit se do pocitů druhého člověka a „ochutnat“ je. Být zvědavý na to, co asi člověk v dané situaci může cítit a co může potřebovat? Vodítkem nám můžou být právě naše vlastní zkušenosti.
  4. Schopnost a ochota bavit se o pocitech s druhými. Mluvit o tom, co asi cítí a co potřebují, aniž bychom jim vkládali do úst naše vlastní interpretace myšlenek.

Abychom byli schopni empatie, je důležité začít u sebe – SEBE-EMPATIÍ.
Dokážeme-li být v kontaktu se svými pocity a potřebami a uvědomovat si podněty, které vedou k našim reakcím na danou situaci – dokážeme to stejné i u ostatních.

Video, které jednoduše vysvětluje, co je empatie:

Nenásilná komunikace

Marshall B. Rosenberg, zakladatel modelu nenásilné komunikace s jeho symboly.
Žirafa jako symbol empatie a šakal jako symbol kousavého vyjadřování, které vede k nedorozuměním.

Nenásilná komunikace je založená na předpokladu, že všichni lidé jsou schopni soucitu a uchylují se k násilí jen tehdy, když už nevidí jinou možnost, jak uspokojit své potřeby. Připomíná nám, že každý z nás má od narození přirozenou schopnost spolupráce a spojení s druhými lidmi (umění empatie), které jsou postupně potlačené vlivem společnosti, ve které se vyjadřování pocitů vnímá jako projev slabosti a vyjádření potřeby jako sobectví. Nenásilná komunikace nás osvobozuje od našich zažitých vzorců chování v komunikaci s druhými i v komunikaci samých se sebou.

Nenásilná komunikace nás učí:

  • Jak naše myšlenky, přesvědčení, soudy, hodnocení, analýzy a OČEKÁVÁNÍ přispívají ke zkreslování prožívané situace a tím pádem k nedorozuměním a konfliktům
  • Jak získat spojení s tím, co se děje v našem nitru i v nitru našeho partnera, dítěte, rodiče, kamaráda nebo kolegy
  • Naslouchat očima, ušima i srdcem
  • Bezkonfliktně vyjádřit, co cítím a co potřebuji beze studu či strachu z odmítnutí nebo zesměšnění

Využívání principů nenásilné (též empatické) komunikace vede k minimalizaci nedorozumění a k rozvoji empatie vůči sobě i druhým. Rozvíjí soucit, zjemňuje člověka tím, že snižuje agresivitu, léčí a posiluje vztahy.

Jsem trpělivá průvodkyně, která respektuje Tvou osobnost a autentičnost.

Za klíčové nástroje své práce považuji vzájemnou důvěru, empatii a naslouchání druhému ušima, očima i srdcem.

Mám osobní zájem na Tvém úspěchu, proto se Tě vždy budu snažit motivovat a dostat z Tebe maximum pro změnu, pro kterou jsi se rozhodl/a. Těší mě vidět člověka zvládat výzvy. Je to neuvěřitelně posilující oboustranný zážitek. Je to energie, která dává sílu měnit a posouvat věci vpřed.

Prošla jsem intenzívním výcvikem koučovacích dovedností, včetně tréninku intuitivního koučování, u společnosti Results Coaching Systems. Ta vyučuje specifickou formu koučování zaměřenou na hledání řešení.

Mám za sebou absolvování několika kurzů nenásilné komunikace včetně mezinárodního intenzívního výcviku, dále kurzy vyjednávání, argumentace a přesvědčování, Focusingu a práce s motivací.

Sama se účastním prožitkových sebe rozvojových seminářů, vzdělávám se v oblasti psychologie, studovala jsem tibetský buddhismus a studuji tradiční čínskou medicínu, která mně inspiruje svým celistvým přístupem k léčení člověka. Neustále rozvíjím své znalosti a dovednosti.

Absolvovala jsem meditační odloučení v Anglii, které mi, kromě jiného, pomohlo získat větší kontakt se svou intuicí a prohloubit dovednost empatie, mám za sebou týdenní pobyt ve tmě a dále pokračuji v meditačních a relaxačních cvičeních.

Za nejpřínosnější výcvik však považuji praxi – vlastní zkušenosti a prožitky, během kterých jsem měla a stále mám možnost vyzkoušet to, co se učím a co předávám dál.

Během naší spolupráce Tě budu podporovat k samostatnosti v hledání řešení problémů, ne k závislosti na mé osobě. Formu provázení budu intuitivně přizpůsobovat Tvému aktuálnímu rozpoložení a potřebám.

Někdy budeme pracovat strukturovaně a logicky, jindy budeme tvořit představy a vizualizovat si situace a taky se spojíme s Tvými skutečnými pocity a necháme promluvit Tvou autentičnost. Zvolené téma buď prodiskutujeme, nebo si odpovědi na své otázky najdeš skrze řízenou meditaci.

Pomůžu Ti myslet, nebudu Ti říkat, co máš dělat.
Pomůžu Ti překlenout rozdíl mezi tím, kde jsi teď, a kde chceš být za určitý čas.
Díky naší spolupráci budeš moci převzít zodpovědnost za svůj život. Naučíš se řídit svůj život tak, jak chceš TY. Ty budeš rozhodovat, kterým směrem se vydáš.
Síla, kterou během naší cesty získáš, Ti pomůže zjemnit strach ze změny a nejistoty, které Tě dříve svazovaly a omezovaly.
Zažiješ energetizující pocit ze sebepoznání, ze svého rozvoje a z objevování nových možností.
Cesta změny a s tím spojené sebepoznání zvýší Tvůj pocit vlastní hodnoty, který se odrazí jak ve vztahu s okolím, tak na Tvém sebevědomí.

Ctím zásady etického kodexu International Coach Federation. Veškeré informace sdělené během našeho setkání a materiály, se kterými budeme pracovat, jsou důvěrné.

Myslím si, že kdybych bez podrobnějšího popisu přeložila jednoslovně anglický pojem EMPOWERMENT, ztratil by většinu svého významu, který se pod ním skrývá. V překladu článku označuji Empowerment jako posilování důvěry ve vlastní schopnosti nebo rozvinutí potenciálu. Empowerment můžeme taky chápat jako “postavení se na vlastní nohy”  nebo jako dovolit si rozhodovat sama za sebe a nést za svůj život zodpovědnost.

Asi nejpřesnější definice slove Empowerment, který jsem našla je následující:

  • Být si vědom vlastní možnosti rozhodnout se,
  • Mít přístup k informacím a zdrojům,
  • Mít více možností na výběr (nejenom ano-ne, buď- a nebo),
  • Asertivita,
  • Pocit, že můžu něco změnit (mít naději),
  • Myslet kriticky a umět se podívat na věci z různých úhlů,
  • Poznat a naučit se vyjadřovat svůj vztek,
  • Necítit se osaměle, cítit, že někam patřím,
  • Pochopit, že lidé mají svá práva,
  • Mít možnost ovlivňovat svůj život a společenství, kde žiji,
  • Učit se dovednostem, které považuji za důležité,
  • Ovlivňovat pohled druhých na moje vlastní možnosti,
  • „Nezůstat stát v koutě“,
  • Osobní růst a vývoj je nekonečný,
  • Budování pozitivního sebeobrazu a překonání „stigmatu“.¨

Zdroj:  „A Working Definition of Empowerment“ od amerického psychiatra Judiho Chamberlina

Význam anglického slova Power dynamics

Síla, která působí ve vztahu na podprahové úrovni a formuje jej – směřuje člověka buď do pozice vedoucího nebo následujícího, resp. pozice nadřazeného a podřazeného. Je to síla, která vytváří ve vztahu nerovnováhu.

Může i představovat způsob, jakým se mocenské vztahy mění působením vnitřních a vnějších sil.