Nemám se ráda. No a co?

Musíš se mít ráda, jinak se ti v životě nebude dařit.
Když se nebudeš mít ráda, tak tě nebude mít rád ani partner, ani přátelé, vlastně nikdo, protože venkovní svět je odrazem toho vnitřního.
Nesmíš si nadávat, musíš být na sebe hodná.
Nesmíš být na sebe tak tvrdá. Buď na sebe mírná.
Musíš to a nesmíš toto.

Tyhle věty jsem si říkala a někdy ještě říkám, abych si udržela pozitivní a láskyplný přístup k sobě samé. Sama jsem tyhle věty říkávala svým kamarádkám, klientkám, ženám na seminářích.

A k čemu mi byl tento přístup dobrý?

Leda tak ke zvýšení agrese vůči mně samotné.

Byla jsem naštvaná na sebe za to, že jsem na sebe naštvaná.

Naštvaná, protože jsem nezvládla to anebo tamto.

Že nevypadám tak, jak bych chtěla.

Že se mi věci nedaří tak, jak si představuji.

Že jsem zklamala. Třeba partnera nebo rodiče.

Že nejsem dost dobrá (ve svých vlastních očích).

Že toho nestíhám tolik, co jiní.

Že mi něco nejde.

Že nevím, co chci.

Ale já nesmím být na sebe naštvaná, protože to není dobré. Pro mou pleť, pro mé orgány, pro mé zdraví, pro mou budoucnost.

Tíha protikladu tlačí mi na hlavu, tlačí mě k zemi, kde pomoci není

V takovém prostoru se nedokážu mít ráda. Nemám na to sílu. Potřebuji pomoc.

A tak hledám, studuji, čtu knihy, chodím na semináře, terapie. Pokouším se držet rad. Zkouším cvičení na sebelásku.

Stojím před zrcadlem, dívám se na sebe a říkám si: “Jsi krásná”. “Miluji Tě.” Pokouším se o úsměv. Vypadá to děsně. Je mi z toho špatně.

Maska, která se na mě usmívá do zrcadla. Ale v srdci prázdnota, most k sobě rozbořený. Smutek a lítost smíchaný s frustrací, hněvem a bezradností.

Nikdy to nedokážu. Kořeny hořkosti vůči sobě jsou tak hluboké.

Musím se mít ráda. Ale chci se mít ráda? Chci. Opravdu? Nevím. Možná…

Jak se to dělá, mít se ráda?

Kam s veškerou tou agresí a nespokojeností vůči sobě?

Když jsem naštvaná na někoho jiného, tak mu to buď povím, nebo si na něj postěžuji někomu dalšímu. V extrémním případě to nechám v sobě kvasit.

Jenže když jsem naštvaná na sebe, tak co udělám? Dá se postěžovat si sama na sebe tak, aby se mi ulevilo? Je to jako přehazovat si horký brambor mezi levou a pravou rukou. Já ten horký brambor potřebuji hodit někomu jinému nebo klidně na zem. Chci se ho zbavit. 

Dokážu si postěžovat sama na sebe někomu jinému? Blízké kamarádce snad ano. A uleví se mi? Mě osobně ne. Je mi ještě hůře – zase jsem to udělala. Pošpinila jsem sama sebe neúctou, kritikou, hněvem.

A tak se ptám a zároveň si odpovídám:

>> Dokážeš mít ráda někoho, koho vlastně neznáš?
ASI NE.
>> Někoho, kdo dělá věci, kterým nerozumíš, a někdy tě dost nepříjemně překvapí?
TO ASI NEPŮJDE.
>> Dokážeš mít ráda někoho, kdo se o tobě vyjadřuje nehezky?
UF, TO FAKT ASI NE. Bolelo by mě to.
>> Dokážeš mít ráda někoho, kdo tě nepodpoří, na koho se nemůžeš spolehnout?
ASI NE. Nemohla bych mu důvěřovat.
>> Dokážeš mít ráda někoho, kdo ti nedůvěřuje a není k tobě upřímný?
VŮBEC. UPŘÍMNOST JE PRO MĚ DŮLEŽITÁ.

Tak jak pak můžeš mít ráda sama sebe, když:

>> se neznáš

>> sama sebe podrážíš

>> zraňuješ se slovy i činy

>> když se nepodpoříš

>> nedůvěřuješ si a nejsi k sobě upřímná…

Láska v našem světě je jen těžko bezpodmínečná. Milovat se učíme. Stejně jako se učíme vzájemně si důvěřovat. Učíme se důvěřovat i sami sobě.

Probudit lásku k sobě je proces

Kdysi se manželské sňatky dohadovaly bez vědomí nebo přímého souhlasu hlavních aktéru. Vlastně vás prodali do jiné rodiny.

Někdy se manželé poprvé viděli až u svatebního obřadu. Nebylo na výběr.  Manželství začínalo strachem z nepoznaného. Ztrátou svobody.

Někdy se cítím jako nedobrovolně prodaná do svého těla. Do svého Já. Nemůžu od sebe utéct. Musím se naučit sama se sebou žít. Jako dva prodaní manželé.

A tady mám na výběr. Buď se naučím s “tím druhým” žít, a přijmu jej takového, jaký je. A naučím se vychutnávat si život i s tímto “otiskem” anebo snad, po nějaké době, si zvyknu a možná se i zamiluji.

Anebo to vzdám. Budu žít svůj život s touto křivdou a utrpením. Každý den bude těžší a těžší. Až se nakonec utrápím.

Volba je na mě.

Můj proces začal v okamžiku, kdy jsem si nejen uvědomila, že samu sebe neznám, ale hlavně si to procítila a přijala tuto skutečnost jako prostý fakt

Už uvědomění, že se nemusím mít ráda TEĎ, mi přineslo velkou úlevu.

Uvolnění, které se změnilo v rozhodnutí poznat nejprve sama sebe. Do detailu.

Naučit se důvěřovat si. Důvěřovat svým instinktům. Svému srdci.

Začít samu sebe podporovat.

Naslouchat svému nitru se zájmem a dětskou zvědavostí.

Přijmout svou nedokonalost. Lenost. Strachy. Limity.

Čím více poznávám sama sebe, vnímám a pozoruji své pocity, které mi ukazují, co ve mně ladí a neladí, tím více rostou mé sympatie

Roste důvěra samu v sebe.

Podporuji se, když je mi těžko.

Naslouchám svým slzám.

Se zvědavostí se pozoruji u všech aktivit.

“Jaká jsi”, je otázka, která mě doprovází na cestě mým životem.

Je toho tolik, co můžu objevovat.

A čím více se zajímám o sebe, věnuji si pozornost, tím více se cítím živá, spokojená, přijímaná.

Méně se na sebe zlobím, odpouštím si své nedokonalosti a chyby. Chráním sama sebe a své potřeby.

Pro mne je sebepoznání cesta k sebelásce.

Nestane se to přes noc. A možná ani za měsíc. Ale jednou to přijde. Ta radost z toho, že jsem, kdo jsem.

I úcta k mému tělu.

K mému životu.

Cítím, že jsem stále blíž a blíž.

Cítím vůni domova a bezpečí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Empatie pro mě znamená schopnost naladit se na pocity druhého člověka a mluvit o nich jeho vlastním jazykem. Je to umění cítit, co prožívá a zároveň si být stále vědom toho, že to nejsou mé pocity, ale jeho.

ČTYŘI KVALITY EMPATIE

  1. Ochota vnímat situaci z jiného úhlu pohledu – podívat se na ni očima druhého člověka a vidět ji jako pravdivou pro něj, i když já sama ji vnímám odlišně.
  2. Schopnost vnímat situaci bez analýz, hodnocení a soudů, které vytváří má mysl – zůstat objektivní.
  3. Ochota vcítit se do pocitů druhého člověka a „ochutnat“ je. Být zvědavý na to, co asi člověk v dané situaci může cítit a co může potřebovat? Vodítkem nám můžou být právě naše vlastní zkušenosti.
  4. Schopnost a ochota bavit se o pocitech s druhými. Mluvit o tom, co asi cítí a co potřebují, aniž bychom jim vkládali do úst naše vlastní interpretace myšlenek.

Abychom byli schopni empatie, je důležité začít u sebe – SEBE-EMPATIÍ.
Dokážeme-li být v kontaktu se svými pocity a potřebami a uvědomovat si podněty, které vedou k našim reakcím na danou situaci – dokážeme to stejné i u ostatních.

Video, které jednoduše vysvětluje, co je empatie:

Nenásilná komunikace

Marshall B. Rosenberg, zakladatel modelu nenásilné komunikace s jeho symboly.
Žirafa jako symbol empatie a šakal jako symbol kousavého vyjadřování, které vede k nedorozuměním.

Nenásilná komunikace je založená na předpokladu, že všichni lidé jsou schopni soucitu a uchylují se k násilí jen tehdy, když už nevidí jinou možnost, jak uspokojit své potřeby. Připomíná nám, že každý z nás má od narození přirozenou schopnost spolupráce a spojení s druhými lidmi (umění empatie), které jsou postupně potlačené vlivem společnosti, ve které se vyjadřování pocitů vnímá jako projev slabosti a vyjádření potřeby jako sobectví. Nenásilná komunikace nás osvobozuje od našich zažitých vzorců chování v komunikaci s druhými i v komunikaci samých se sebou.

Nenásilná komunikace nás učí:

  • Jak naše myšlenky, přesvědčení, soudy, hodnocení, analýzy a OČEKÁVÁNÍ přispívají ke zkreslování prožívané situace a tím pádem k nedorozuměním a konfliktům
  • Jak získat spojení s tím, co se děje v našem nitru i v nitru našeho partnera, dítěte, rodiče, kamaráda nebo kolegy
  • Naslouchat očima, ušima i srdcem
  • Bezkonfliktně vyjádřit, co cítím a co potřebuji beze studu či strachu z odmítnutí nebo zesměšnění

Využívání principů nenásilné (též empatické) komunikace vede k minimalizaci nedorozumění a k rozvoji empatie vůči sobě i druhým. Rozvíjí soucit, zjemňuje člověka tím, že snižuje agresivitu, léčí a posiluje vztahy.

Jsem trpělivá průvodkyně, která respektuje Tvou osobnost a autentičnost.

Za klíčové nástroje své práce považuji vzájemnou důvěru, empatii a naslouchání druhému ušima, očima i srdcem.

Mám osobní zájem na Tvém úspěchu, proto se Tě vždy budu snažit motivovat a dostat z Tebe maximum pro změnu, pro kterou jsi se rozhodl/a. Těší mě vidět člověka zvládat výzvy. Je to neuvěřitelně posilující oboustranný zážitek. Je to energie, která dává sílu měnit a posouvat věci vpřed.

Prošla jsem intenzívním výcvikem koučovacích dovedností, včetně tréninku intuitivního koučování, u společnosti Results Coaching Systems. Ta vyučuje specifickou formu koučování zaměřenou na hledání řešení.

Mám za sebou absolvování několika kurzů nenásilné komunikace včetně mezinárodního intenzívního výcviku, dále kurzy vyjednávání, argumentace a přesvědčování, Focusingu a práce s motivací.

Sama se účastním prožitkových sebe rozvojových seminářů, vzdělávám se v oblasti psychologie, studovala jsem tibetský buddhismus a studuji tradiční čínskou medicínu, která mně inspiruje svým celistvým přístupem k léčení člověka. Neustále rozvíjím své znalosti a dovednosti.

Absolvovala jsem meditační odloučení v Anglii, které mi, kromě jiného, pomohlo získat větší kontakt se svou intuicí a prohloubit dovednost empatie, mám za sebou týdenní pobyt ve tmě a dále pokračuji v meditačních a relaxačních cvičeních.

Za nejpřínosnější výcvik však považuji praxi – vlastní zkušenosti a prožitky, během kterých jsem měla a stále mám možnost vyzkoušet to, co se učím a co předávám dál.

Během naší spolupráce Tě budu podporovat k samostatnosti v hledání řešení problémů, ne k závislosti na mé osobě. Formu provázení budu intuitivně přizpůsobovat Tvému aktuálnímu rozpoložení a potřebám.

Někdy budeme pracovat strukturovaně a logicky, jindy budeme tvořit představy a vizualizovat si situace a taky se spojíme s Tvými skutečnými pocity a necháme promluvit Tvou autentičnost. Zvolené téma buď prodiskutujeme, nebo si odpovědi na své otázky najdeš skrze řízenou meditaci.

Pomůžu Ti myslet, nebudu Ti říkat, co máš dělat.
Pomůžu Ti překlenout rozdíl mezi tím, kde jsi teď, a kde chceš být za určitý čas.
Díky naší spolupráci budeš moci převzít zodpovědnost za svůj život. Naučíš se řídit svůj život tak, jak chceš TY. Ty budeš rozhodovat, kterým směrem se vydáš.
Síla, kterou během naší cesty získáš, Ti pomůže zjemnit strach ze změny a nejistoty, které Tě dříve svazovaly a omezovaly.
Zažiješ energetizující pocit ze sebepoznání, ze svého rozvoje a z objevování nových možností.
Cesta změny a s tím spojené sebepoznání zvýší Tvůj pocit vlastní hodnoty, který se odrazí jak ve vztahu s okolím, tak na Tvém sebevědomí.

Ctím zásady etického kodexu International Coach Federation. Veškeré informace sdělené během našeho setkání a materiály, se kterými budeme pracovat, jsou důvěrné.

Myslím si, že kdybych bez podrobnějšího popisu přeložila jednoslovně anglický pojem EMPOWERMENT, ztratil by většinu svého významu, který se pod ním skrývá. V překladu článku označuji Empowerment jako posilování důvěry ve vlastní schopnosti nebo rozvinutí potenciálu. Empowerment můžeme taky chápat jako “postavení se na vlastní nohy”  nebo jako dovolit si rozhodovat sama za sebe a nést za svůj život zodpovědnost.

Asi nejpřesnější definice slove Empowerment, který jsem našla je následující:

  • Být si vědom vlastní možnosti rozhodnout se,
  • Mít přístup k informacím a zdrojům,
  • Mít více možností na výběr (nejenom ano-ne, buď- a nebo),
  • Asertivita,
  • Pocit, že můžu něco změnit (mít naději),
  • Myslet kriticky a umět se podívat na věci z různých úhlů,
  • Poznat a naučit se vyjadřovat svůj vztek,
  • Necítit se osaměle, cítit, že někam patřím,
  • Pochopit, že lidé mají svá práva,
  • Mít možnost ovlivňovat svůj život a společenství, kde žiji,
  • Učit se dovednostem, které považuji za důležité,
  • Ovlivňovat pohled druhých na moje vlastní možnosti,
  • „Nezůstat stát v koutě“,
  • Osobní růst a vývoj je nekonečný,
  • Budování pozitivního sebeobrazu a překonání „stigmatu“.¨

Zdroj:  „A Working Definition of Empowerment“ od amerického psychiatra Judiho Chamberlina

Význam anglického slova Power dynamics

Síla, která působí ve vztahu na podprahové úrovni a formuje jej – směřuje člověka buď do pozice vedoucího nebo následujícího, resp. pozice nadřazeného a podřazeného. Je to síla, která vytváří ve vztahu nerovnováhu.

Může i představovat způsob, jakým se mocenské vztahy mění působením vnitřních a vnějších sil.