Kdo je nejdůležitějším člověkem ve vašem životě?

Zamysleli jste se někdy nad otázkou, kdo je nejdůležitějším člověkem ve vašem životě?
Pokud ne, zkuste si odpovědět právě teď, ještě před tím, než budete pokračovat dál ve čtení.
Kdo je tím člověkem, pro kterého byste udělali první i poslední, komu přejete jen to nejlepší v životě?
Jaká je vaše odpověď?

Jaká je vaše odpověď?
Kdo je nejdůležitějším člověkem ve vašem životě?

JÁ! Tím teď nemyslím sebe, ale – TEBE – samotného čitatele :). Pokud je odpověď směřována na jiné osoby než na vás samotné, je to důkaz toho, že jste stále více zaměřeni na to, jak udělat druhé šťastnými. A kdo udělá šťastné vás? Kdo rozhoduje o vašem štěstí a spokojenosti?

To od nás samotných se odráží naše realita. Vše, co se nám děje, je projevem našeho vztahu sama k sobě.  Pokud jsme na sebe zlí, setkáváme se s lidmi, kteří jsou na nás zlí. Pokud si na sebe neuděláme čas, může se stát, že si na nás neudělají čas naši přátelé nebo rodina. Ve skutečnosti nám vnější svět nastavuje zrcadlo, které nám ukazuje, jaký vztah máme sami k sobě. Je to zpětná vazba, která se dá krásně využít k práci na sobě, k osobnímu rozvoji a sebepoznání.

Poznat sebe sama znamená otočit svou pozornost na sebe. „Ahoj. To jsem já. Čekám tu na tebe už od našeho narození. Kde ses tak dlouho toulal? Pojď, chci Ti ukázat svůj svět.“ I samotná podstata koučingu spočívá v přesvědčení, že veškeré odpovědi má člověk uloženy v sobě. Kouč mu jen pomůže najít k nim cestu. Máte odvahu podívat se, kdo jste? Upřímně si říct, jak moc jste pro sebe v životě důležití? Podívat se na to, co cítíte, co potřebujete, z čeho máte strach a jaká jsou vaše přesvědčení, vaše pravdy, které formují váš život?

Každý z nás se rodí jako originál. Jako Tabula rasa – nepopsaný kus papíru. A bohužel, většinou místo toho, aby nás naše společnost respektovala takové, jací jsme, a podporovala nás v naší přirozenosti, snaží se nás obalit jednotným papírem a co nejvíce nás univerzalizovat. Od dětství pomalu ztrácíme kontakt se sebou samým.

Začíná to už nevinným… buď velký chlap, nebo holčička, když si ublížíme a něco nás bolí. Snaží se nás přesvědčit, že to až tak moc nebolí, že to nic není. Ale bolest nám říká, „Tady něco není v pořádku, věnuj se mi. Dej mi svou pozornost.“ Místo toho zatneme zuby a držíme, až bolest utichne. Postupně otupíme ve vnímání toho, co nám tělo říká. Anebo na to máme zázračné růžové pilulky.

Stejné to je i s našimi potřebami a emocemi. Dítě zlobí, rozčiluje se, protože se mu něco nelíbí. Ale to se zase nelíbí rodičům nebo paní učitelce. „Nezlob, buď hodný, nebo Tě nebudu mít rád“. Učíme se lásku si zasloužit. Potlačit své potřeby nebo svou autentičnost, abychom vyhověli okolí a dostali, co potřebujeme – lásku, pozornost, přijetí. Ale tím se vzdalujeme sami sobě. Díváme se ven, na to, jaké nás chtějí mít rodiče, partneři společnost a cítíme vnitřní rozpor s tím, co doopravdy chceme. Strach z nepřijetí, z odepření náklonnosti, nás nutí obětovat svou individualitu a autentičnost.

Přestaňte být hodní a buďte sami sebou!

Nebo to alespoň zkoušejte. Vnímejte svůj vnitřní svět – své emoce – ty vám napoví, co je hlavním motivem vašeho rozhodování nebo chování. Klidně si přečtěte můj příběh pro inspiraci. Můžete si také zkusit odpovědět na následující otázky, které vám napoví, jak je to s vaší autenticitou:

  • To, co dělám, dělám kvůli sobě nebo kvůli tomu, abych neztratil/a přízeň někoho, na kom mi záleží?
  • Dělám věci z lásky a radosti anebo ze strachu? A pokud ze strachu – co je to za strach?
  • Jsem si opravdu jistý/á, že to dělám z lásky, protože mi to přinese dobrý pocit, anebo obelhávám sám/sama sebe, protože ve skutečnosti mě řídí strach?
  • Jaké potřeby se ve mě „perou“?
  • Co bych dělal/a, kdybych se nebál/a nebo necítil vinu či stud a co jdu skutečně udělat?

A pokud si všimnete, že vaše motivy jsou poháněny strachem nebo pocity viny či studu, zkuste postupně a vědomě vaše reakce měnit – testovat, co se stane, když zareagujete jinak? Když tentokráte místo ANO, řeknete NE? Když dáte jasně najevo svou hranici nebo vyslovíte své potřeby? Jaké to bude?

Budete-li mít chuť, podělte se se mnou o výsledky vašeho pozorování nebo o AHA momenty, které vám zasvítily v očích. Anebo mi napište soukromou zprávu, pokud se budete chtít poradit nebo sdílet vaše zážitky mimo veřejnost na email: empatie@lenkaurban.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Empatie pro mě znamená schopnost naladit se na pocity druhého člověka a mluvit o nich jeho vlastním jazykem. Je to umění cítit, co prožívá a zároveň si být stále vědom toho, že to nejsou mé pocity, ale jeho.

ČTYŘI KVALITY EMPATIE

  1. Ochota vnímat situaci z jiného úhlu pohledu – podívat se na ni očima druhého člověka a vidět ji jako pravdivou pro něj, i když já sama ji vnímám odlišně.
  2. Schopnost vnímat situaci bez analýz, hodnocení a soudů, které vytváří má mysl – zůstat objektivní.
  3. Ochota vcítit se do pocitů druhého člověka a „ochutnat“ je. Být zvědavý na to, co asi člověk v dané situaci může cítit a co může potřebovat? Vodítkem nám můžou být právě naše vlastní zkušenosti.
  4. Schopnost a ochota bavit se o pocitech s druhými. Mluvit o tom, co asi cítí a co potřebují, aniž bychom jim vkládali do úst naše vlastní interpretace myšlenek.

Abychom byli schopni empatie, je důležité začít u sebe – SEBE-EMPATIÍ.
Dokážeme-li být v kontaktu se svými pocity a potřebami a uvědomovat si podněty, které vedou k našim reakcím na danou situaci – dokážeme to stejné i u ostatních.

Video, které jednoduše vysvětluje, co je empatie:

Nenásilná komunikace

Marshall B. Rosenberg, zakladatel modelu nenásilné komunikace s jeho symboly.
Žirafa jako symbol empatie a šakal jako symbol kousavého vyjadřování, které vede k nedorozuměním.

Nenásilná komunikace je založená na předpokladu, že všichni lidé jsou schopni soucitu a uchylují se k násilí jen tehdy, když už nevidí jinou možnost, jak uspokojit své potřeby. Připomíná nám, že každý z nás má od narození přirozenou schopnost spolupráce a spojení s druhými lidmi (umění empatie), které jsou postupně potlačené vlivem společnosti, ve které se vyjadřování pocitů vnímá jako projev slabosti a vyjádření potřeby jako sobectví. Nenásilná komunikace nás osvobozuje od našich zažitých vzorců chování v komunikaci s druhými i v komunikaci samých se sebou.

Nenásilná komunikace nás učí:

  • Jak naše myšlenky, přesvědčení, soudy, hodnocení, analýzy a OČEKÁVÁNÍ přispívají ke zkreslování prožívané situace a tím pádem k nedorozuměním a konfliktům
  • Jak získat spojení s tím, co se děje v našem nitru i v nitru našeho partnera, dítěte, rodiče, kamaráda nebo kolegy
  • Naslouchat očima, ušima i srdcem
  • Bezkonfliktně vyjádřit, co cítím a co potřebuji beze studu či strachu z odmítnutí nebo zesměšnění

Využívání principů nenásilné (též empatické) komunikace vede k minimalizaci nedorozumění a k rozvoji empatie vůči sobě i druhým. Rozvíjí soucit, zjemňuje člověka tím, že snižuje agresivitu, léčí a posiluje vztahy.

Jsem trpělivá průvodkyně, která respektuje Tvou osobnost a autentičnost.

Za klíčové nástroje své práce považuji vzájemnou důvěru, empatii a naslouchání druhému ušima, očima i srdcem.

Mám osobní zájem na Tvém úspěchu, proto se Tě vždy budu snažit motivovat a dostat z Tebe maximum pro změnu, pro kterou jsi se rozhodl/a. Těší mě vidět člověka zvládat výzvy. Je to neuvěřitelně posilující oboustranný zážitek. Je to energie, která dává sílu měnit a posouvat věci vpřed.

Prošla jsem intenzívním výcvikem koučovacích dovedností, včetně tréninku intuitivního koučování, u společnosti Results Coaching Systems. Ta vyučuje specifickou formu koučování zaměřenou na hledání řešení.

Mám za sebou absolvování několika kurzů nenásilné komunikace včetně mezinárodního intenzívního výcviku, dále kurzy vyjednávání, argumentace a přesvědčování, Focusingu a práce s motivací.

Sama se účastním prožitkových sebe rozvojových seminářů, vzdělávám se v oblasti psychologie, studovala jsem tibetský buddhismus a studuji tradiční čínskou medicínu, která mně inspiruje svým celistvým přístupem k léčení člověka. Neustále rozvíjím své znalosti a dovednosti.

Absolvovala jsem meditační odloučení v Anglii, které mi, kromě jiného, pomohlo získat větší kontakt se svou intuicí a prohloubit dovednost empatie, mám za sebou týdenní pobyt ve tmě a dále pokračuji v meditačních a relaxačních cvičeních.

Za nejpřínosnější výcvik však považuji praxi – vlastní zkušenosti a prožitky, během kterých jsem měla a stále mám možnost vyzkoušet to, co se učím a co předávám dál.

Během naší spolupráce Tě budu podporovat k samostatnosti v hledání řešení problémů, ne k závislosti na mé osobě. Formu provázení budu intuitivně přizpůsobovat Tvému aktuálnímu rozpoložení a potřebám.

Někdy budeme pracovat strukturovaně a logicky, jindy budeme tvořit představy a vizualizovat si situace a taky se spojíme s Tvými skutečnými pocity a necháme promluvit Tvou autentičnost. Zvolené téma buď prodiskutujeme, nebo si odpovědi na své otázky najdeš skrze řízenou meditaci.

Pomůžu Ti myslet, nebudu Ti říkat, co máš dělat.
Pomůžu Ti překlenout rozdíl mezi tím, kde jsi teď, a kde chceš být za určitý čas.
Díky naší spolupráci budeš moci převzít zodpovědnost za svůj život. Naučíš se řídit svůj život tak, jak chceš TY. Ty budeš rozhodovat, kterým směrem se vydáš.
Síla, kterou během naší cesty získáš, Ti pomůže zjemnit strach ze změny a nejistoty, které Tě dříve svazovaly a omezovaly.
Zažiješ energetizující pocit ze sebepoznání, ze svého rozvoje a z objevování nových možností.
Cesta změny a s tím spojené sebepoznání zvýší Tvůj pocit vlastní hodnoty, který se odrazí jak ve vztahu s okolím, tak na Tvém sebevědomí.

Ctím zásady etického kodexu International Coach Federation. Veškeré informace sdělené během našeho setkání a materiály, se kterými budeme pracovat, jsou důvěrné.

Myslím si, že kdybych bez podrobnějšího popisu přeložila jednoslovně anglický pojem EMPOWERMENT, ztratil by většinu svého významu, který se pod ním skrývá. V překladu článku označuji Empowerment jako posilování důvěry ve vlastní schopnosti nebo rozvinutí potenciálu. Empowerment můžeme taky chápat jako “postavení se na vlastní nohy”  nebo jako dovolit si rozhodovat sama za sebe a nést za svůj život zodpovědnost.

Asi nejpřesnější definice slove Empowerment, který jsem našla je následující:

  • Být si vědom vlastní možnosti rozhodnout se,
  • Mít přístup k informacím a zdrojům,
  • Mít více možností na výběr (nejenom ano-ne, buď- a nebo),
  • Asertivita,
  • Pocit, že můžu něco změnit (mít naději),
  • Myslet kriticky a umět se podívat na věci z různých úhlů,
  • Poznat a naučit se vyjadřovat svůj vztek,
  • Necítit se osaměle, cítit, že někam patřím,
  • Pochopit, že lidé mají svá práva,
  • Mít možnost ovlivňovat svůj život a společenství, kde žiji,
  • Učit se dovednostem, které považuji za důležité,
  • Ovlivňovat pohled druhých na moje vlastní možnosti,
  • „Nezůstat stát v koutě“,
  • Osobní růst a vývoj je nekonečný,
  • Budování pozitivního sebeobrazu a překonání „stigmatu“.¨

Zdroj:  „A Working Definition of Empowerment“ od amerického psychiatra Judiho Chamberlina

Význam anglického slova Power dynamics

Síla, která působí ve vztahu na podprahové úrovni a formuje jej – směřuje člověka buď do pozice vedoucího nebo následujícího, resp. pozice nadřazeného a podřazeného. Je to síla, která vytváří ve vztahu nerovnováhu.

Může i představovat způsob, jakým se mocenské vztahy mění působením vnitřních a vnějších sil.