Nechtěla jsem to poslouchat, ale nešlo to jinak…

Před pár dny jsem byla v autobuse svědkem “jednostranného“ rozhovoru mladé ženy. Jednostranného proto, že žena telefonovala a tak jsem slyšela jen to, co říkala ona. Ne, nechtěla jsem to poslouchat, chtěla jsem si číst. Ale ten hovor byl plný tolika emocí: smutku, bezmoci, lítosti, frustrace, zklamání. Emocí, které vždy přitáhnou mou pozornost a čím více se snažím je ignorovat, tím více na mně doléhají. Prostě mozek přesměroval mou pozornost na tu ženu a mou snahu o čtení jednoduše sabotoval. A tak jsem poslouchala.

„Já už nemůžu. Jsem z toho vyčerpaná. Stále na mě křičí a hádá se se mnou.“, plakala.

Jak velké musí být zoufalství ženy, že dokáže plakat v autobuse plném lidí? Ptala jsem se sama sebe já, která si tenhle “luxus“ nedovolí. Sledovala jsem po očku, jak si jednou rukou utírá oči i nos zmáčené pláčem, v druhé drží dvě tašky a zimní bundu a uchem si o rameno přidržuje telefon. Se zoufalstvím a bezradností v hlase mluvila o svém otci, který se utápí v sebelítosti, odmítá se o sebe starat a na ní, své dceři, vidí jen samé chyby.

Vím, jak chutná bezradnost

Čím déle jsem ji poslouchala, tím více jsem cítila, jak moc by ta žena potřebovala mou pomoc. Ona potřebovala nejen vyslechnout, ale i zažít, že existuje někdo, kdo chápe, jak těžké to teď pro ni je. Potřebovala ukázat, že pocity, které svírají její vnitřnosti, pominou, jakmile pochopí zprávu, kterou se jí snaží sdělit. A já vím, jak na to. I když si mě sotva všimla, byla jsem tam s ní v té tmavé díře těžkých emocí, držela ji pomyslně za ruku a postupně ji pomáhala dostat se z té díry zase nahoru. Bohužel jen v mé mysli.

Můžu vám pomoct. Ale bojím se vás oslovit

Víc jsem v danou chvíli udělat nemohla. Nedokázala jsem tu ženu oslovit a nabídnout ji pomoc s řešením jejího konfliktu s otcem. Dát ji do ruky svou vizitku mi přišlo jako narušení její intimity a rozhodně to není způsob, jakým bych chtěla dát druhým o sobě vědět. Stále na tu ženu myslím. Možná jsem byla jejím hovorem tak fascinována proto, že to byla příležitost pro nás obě. Já měla klíč, ona hledala řešení. Možná jsem propásla příležitost spojit tu ženu s jejími nenaplněnými potřebami a ukázat ji cestu, jak se znovu sblížit se svým otcem.

A tak jsem se rozhodla psát blog

Zážitek z autobusu mě inspiroval k tomu, abych začala psát blog o všem, co se mnou rezonuje, protože věřím, že po světě chodí mnohem více lidí, kteří se cítí být ztraceni nebo utopeni ve svých emocích, nesnášejí konflikty a touží po porozumění. A možná právě mé příběhy jim pomůžou vidět cestu tam, kde by předtím viděli jen neprostupnou džungli. A třeba jste právě VY ten někdo, kdo dnes díky mým slovům, půjde spát s pocitem, že všechno dobře dopadne.

Chci vám ukázat, jak spolu můžeme mluvit bez výčitek, obviňování, urážek nebo urážení se. Jak si nebrat věci osobně a zůstat vnímavý k sobě i k druhému. Chci vám ukázat, jak můžete stavět mosty porozumění mezi sebou i v případě, že ta druhá strana je k vám otočena zády. To vše na konkrétních příbězích z mého života, z mé praxe nebo z rozhovorů, které mé uši zachytí. Ty příběhy najdete tady na blogu, v mých eBoocích, ale i na mých seminářích.

Přečtěte si můj příběh, ve kterém vysvětluji, proč právě já považuji za životně důležité umět spolu mluvit a jak mě vážná nemoc postrčila k tomu, abych začala jednat.

Nechtěla jsem to poslouchat, ale nešlo to jinak…

Snad proto, že mým životním tématem je komunikace, přitahují mou pozornost konverzace lidí na veřejnosti. Zajímá mě, jak se k sobě lidé chovají, jak spolu mluví, dívám se na řeč jejich těla. Jeli-li v souladu s tím, co říkají nebo v protikladu. Snažím se naladit na to, co uvnitř prožívají, když mluví tak, jak mluví, odhadnout s čím jsou nespokojeni a přemýšlím, jak bych jim mohla pomoci najít zase cestu k sobě.

Když se dívám na něčí hádku, vidím dvě zraněné lidské bytosti, jak se překřikují a navzájem obviňují za svou bolest tak, že neslyší sebe ani toho druhého. Ztrácí tím energii a radost ze života. Zbytečně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Empatie pro mě znamená schopnost naladit se na pocity druhého člověka a mluvit o nich jeho vlastním jazykem. Je to umění cítit, co prožívá a zároveň si být stále vědom toho, že to nejsou mé pocity, ale jeho.

ČTYŘI KVALITY EMPATIE

  1. Ochota vnímat situaci z jiného úhlu pohledu – podívat se na ni očima druhého člověka a vidět ji jako pravdivou pro něj, i když já sama ji vnímám odlišně.
  2. Schopnost vnímat situaci bez analýz, hodnocení a soudů, které vytváří má mysl – zůstat objektivní.
  3. Ochota vcítit se do pocitů druhého člověka a „ochutnat“ je. Být zvědavý na to, co asi člověk v dané situaci může cítit a co může potřebovat? Vodítkem nám můžou být právě naše vlastní zkušenosti.
  4. Schopnost a ochota bavit se o pocitech s druhými. Mluvit o tom, co asi cítí a co potřebují, aniž bychom jim vkládali do úst naše vlastní interpretace myšlenek.

Abychom byli schopni empatie, je důležité začít u sebe – SEBE-EMPATIÍ.
Dokážeme-li být v kontaktu se svými pocity a potřebami a uvědomovat si podněty, které vedou k našim reakcím na danou situaci – dokážeme to stejné i u ostatních.

Video, které jednoduše vysvětluje, co je empatie:

Nenásilná komunikace

Marshall B. Rosenberg, zakladatel modelu nenásilné komunikace s jeho symboly.
Žirafa jako symbol empatie a šakal jako symbol kousavého vyjadřování, které vede k nedorozuměním.

Nenásilná komunikace je založená na předpokladu, že všichni lidé jsou schopni soucitu a uchylují se k násilí jen tehdy, když už nevidí jinou možnost, jak uspokojit své potřeby. Připomíná nám, že každý z nás má od narození přirozenou schopnost spolupráce a spojení s druhými lidmi (umění empatie), které jsou postupně potlačené vlivem společnosti, ve které se vyjadřování pocitů vnímá jako projev slabosti a vyjádření potřeby jako sobectví. Nenásilná komunikace nás osvobozuje od našich zažitých vzorců chování v komunikaci s druhými i v komunikaci samých se sebou.

Nenásilná komunikace nás učí:

  • Jak naše myšlenky, přesvědčení, soudy, hodnocení, analýzy a OČEKÁVÁNÍ přispívají ke zkreslování prožívané situace a tím pádem k nedorozuměním a konfliktům
  • Jak získat spojení s tím, co se děje v našem nitru i v nitru našeho partnera, dítěte, rodiče, kamaráda nebo kolegy
  • Naslouchat očima, ušima i srdcem
  • Bezkonfliktně vyjádřit, co cítím a co potřebuji beze studu či strachu z odmítnutí nebo zesměšnění

Využívání principů nenásilné (též empatické) komunikace vede k minimalizaci nedorozumění a k rozvoji empatie vůči sobě i druhým. Rozvíjí soucit, zjemňuje člověka tím, že snižuje agresivitu, léčí a posiluje vztahy.

Jsem trpělivá průvodkyně, která respektuje Tvou osobnost a autentičnost.

Za klíčové nástroje své práce považuji vzájemnou důvěru, empatii a naslouchání druhému ušima, očima i srdcem.

Mám osobní zájem na Tvém úspěchu, proto se Tě vždy budu snažit motivovat a dostat z Tebe maximum pro změnu, pro kterou jsi se rozhodl/a. Těší mě vidět člověka zvládat výzvy. Je to neuvěřitelně posilující oboustranný zážitek. Je to energie, která dává sílu měnit a posouvat věci vpřed.

Prošla jsem intenzívním výcvikem koučovacích dovedností, včetně tréninku intuitivního koučování, u společnosti Results Coaching Systems. Ta vyučuje specifickou formu koučování zaměřenou na hledání řešení.

Mám za sebou absolvování několika kurzů nenásilné komunikace včetně mezinárodního intenzívního výcviku, dále kurzy vyjednávání, argumentace a přesvědčování, Focusingu a práce s motivací.

Sama se účastním prožitkových sebe rozvojových seminářů, vzdělávám se v oblasti psychologie, studovala jsem tibetský buddhismus a studuji tradiční čínskou medicínu, která mně inspiruje svým celistvým přístupem k léčení člověka. Neustále rozvíjím své znalosti a dovednosti.

Absolvovala jsem meditační odloučení v Anglii, které mi, kromě jiného, pomohlo získat větší kontakt se svou intuicí a prohloubit dovednost empatie, mám za sebou týdenní pobyt ve tmě a dále pokračuji v meditačních a relaxačních cvičeních.

Za nejpřínosnější výcvik však považuji praxi – vlastní zkušenosti a prožitky, během kterých jsem měla a stále mám možnost vyzkoušet to, co se učím a co předávám dál.

Během naší spolupráce Tě budu podporovat k samostatnosti v hledání řešení problémů, ne k závislosti na mé osobě. Formu provázení budu intuitivně přizpůsobovat Tvému aktuálnímu rozpoložení a potřebám.

Někdy budeme pracovat strukturovaně a logicky, jindy budeme tvořit představy a vizualizovat si situace a taky se spojíme s Tvými skutečnými pocity a necháme promluvit Tvou autentičnost. Zvolené téma buď prodiskutujeme, nebo si odpovědi na své otázky najdeš skrze řízenou meditaci.

Pomůžu Ti myslet, nebudu Ti říkat, co máš dělat.
Pomůžu Ti překlenout rozdíl mezi tím, kde jsi teď, a kde chceš být za určitý čas.
Díky naší spolupráci budeš moci převzít zodpovědnost za svůj život. Naučíš se řídit svůj život tak, jak chceš TY. Ty budeš rozhodovat, kterým směrem se vydáš.
Síla, kterou během naší cesty získáš, Ti pomůže zjemnit strach ze změny a nejistoty, které Tě dříve svazovaly a omezovaly.
Zažiješ energetizující pocit ze sebepoznání, ze svého rozvoje a z objevování nových možností.
Cesta změny a s tím spojené sebepoznání zvýší Tvůj pocit vlastní hodnoty, který se odrazí jak ve vztahu s okolím, tak na Tvém sebevědomí.

Ctím zásady etického kodexu International Coach Federation. Veškeré informace sdělené během našeho setkání a materiály, se kterými budeme pracovat, jsou důvěrné.